Úterý 27.4.2010 - Tata Bojs, Chapeau Rouge, 23.4. (rozhovor)
Rozhovor s Mardošou (23.4. 2010)
(text: Jarka B., llaney@centrum.cz)
Páteční Clash! byl vskutku výjimečný – jako speciální host vystoupili pod pseudonymem Attention aux gars de Hanspaulka! až (skoro) do poslední chvíle utajovaní Tata Bojs. Ačkoli si týden předtím zahráli proti Monkey Business, kdo přišel do Chapeau, neprohloupil. Koncert to byl regulérní, kdo byl dole, nechtěl vzhůru, kluci nasadili davovou kúru, došlo i na něco jako Devo a i „after DJ“ Mardoša si našel chvilku, aby se ještě před popůlnoční show podělil o své dojmy...
Duben byl pro vás ve znamení boje, doslova, nejdřív Soundclash, pak Clash. Která nabídka přišla dřív?
Nabídka přišla dřív... která, teď nevím, počkej, přemýšlím... Člověče, vlastně to přišlo v podobný době. Mám pocit, že to bylo obojí někdy v lednu, řešili jsme to s Bublajsem po telefonu. Byl v té době ve Vrchlabí, kde se ženou čekali, že budou rodit, což nakonec opravdu rodili. A tyhle dvě nabídky přišly víceméně najednou. Zdálo se nám to stylový. Akorát, že Soundclash měl pevný termín, ale Clash jsme si mohli částečně určit sami. Napřed jsme uvažovali o únorovém termínu, ten jsme ale nestíhali, v březnu někdo z nás něco měl, tak jsme se dohodli na duben. Takže nám to vyšlo takhle týden po sobě. Což nám nakonec přišlo docela vtipný.
A nebude to pro vás teď trošku klaustrofobní po těch dvou a půl tisících lidech?
Hm, klaustrofobní, to uvidíme... ale každopádně my máme rádi malý kluby, kde je nějakej kontakt s publikem, uvidíme, jak to tady bude probíhat, no (smích).
Já jsem se totiž chtěla zeptat, v jakém nejmenším klubu nebo na jakém nejzvláštnějším místě jste kdy hráli...
Promiň, že tě ještě přerušuju ... ale musím říct, že ono to chvílema bylo klaustrofobní i v tom SaSaZu. Nebo spíš potom, když jsme si šli na chvilku sednout do VIP, ale moc dlouho jsme tam v něm nebyli, ten klub na mě působí trošku jako taková herna a já v takových prostorech mám docela klaustrofobní pocit. Tady uvidíme, jsme několik metrů pod zemí, což mi není extra příjemný, ale nemám zas úplný fobie, haha. Koukal jsem, že tamhle je šachta, takže se můžu chodit nadechovat. A v jakým nejmenším klubu ses ptala?
No, nebo teda na jakým nejzvláštnějším místě jste hráli, protože vy jste začínali v tělocvičně...
No, tam to bylo vlastně docela velký...
Právě...
No, určitě ještě v menším než tenhle, teď nevím, jestli si vzpomenu. Chapeau vlastně, když to rozložíme do těch tří pater, tak je ohromnej klub ... Pár akcí jsme měli U Rafa, což je klub na Hanspaulce, kde je hlavní místnost, ve které se hraje podobně velká jako tahle. A hráli jsme ve sklepích v Boskovicích...v plno malých klubech. Teď si nevzpomenu na nějaký z těch nejkurióznějších, ale třeba v těch Sklepích vím, že jsem já stál už mimo pódium, a když šel někdo na záchod, tak jsem mu musel uhnout, protože se chodilo okolo pódia.
Já jsem si říkala, jestli Chapeau nebude mít třeba prvenství...
To zas ne, my se vměstnáme leckde.
Všimli jste si, že takový trend posledních let je, že mladé české kapely zpívají rovnou anglicky? Tvrdí, že prostě s češtinou nejde pracovat, což vy dokazujete už docela dlouho, že jde, a že to jde skvěle. Přemýšleli jste někdy, že budete tvořit v nějakém jiném jazyce – kromě korejštiny...
Tak my zase neumíme moc tvořit v jiných jazycích. I když vlastně - skoro na každé desce máme nějakou cizojazyčnou písničku, francouzskou, anglickou, slovenskou, arabskou – no, tu arabštinu jsme měli vysamplovanou, tu bysme nezvládli. Takže nás někdy baví, spíš z hlediska zvukomalebnosti, pracovat s jinejma jazykama. Vyloženě se tomu nebráníme, ale primárně tvoříme v češtině, je to pro nás přirozený.
Vloni jste nějak na podzim avizovali, že na jaře má vyjít nová deska. Tak jak to vypadá?
No teď na jaře spíš budeme avizovat, že vyjde na podzim a na podzim uvidíme, co budeme avizovat. Ale teď ji plánujeme na podzim 2010.
Vy vlastně jedete ty sudý roky, že jo...
Jedeme sudý roky, a pak jsme jeden prošvihli, tak jsme dali lichej, tak jsme si zase počkali na další sudej, no, haha. Tak snad to stihneme.
Plánujete nějaké hosty, něco podobného jako Ahn Trio, nějakou mezinárodní spolupráci?
No, takhle jsme ještě nepokročili, abychom vymýšleli hosty, takže zatím nevíme, spíš napřed musíme mít písničky a z nich vykrystalizuje, jestli by se tam třeba hodilo pozvat někoho jinýho. Nějaký písničky už začínají vznikat, ale ještě konkrétně hotový nejsou. Ale určitě to teď nebude celá deska ve spolupráci s nějakým jiným hudebním tělesem, to ne. Jenom naše těleso.
Vy jste hodně vytížení, už máte i naplánované nějaké letní festivaly. Máte čas chodit třeba na jiné koncerty? Chodíte jako kapela?
Celkem jo, já jsem vždycky chodil rád na koncerty, ale poslední dobou to trochu, nebo alespoň já, flákáme... Máme teď nové rodinné situace, nové děti, někteří z nás první, jiní už jich mají víc. Takže někdy když už člověk sám nevystupuje, tak se spíš zdržuje doma. Ale v tomhle jsou zase dobrý festivaly. Tam si vždycky nějakou kapelu poslechnu. Alespoň z šatny, haha.
V souvislosti s tím jsem se chtěla zeptat, jaký byl tvůj největší kulturní zážitek z poslední doby. Nějaký tip?
Mmm...no tak tip na kulturní zážitek? Teď přemýšlím...já si vzpomenu, až budu doma jo, ale...třeba z loňských koncertů, i když ty ses neptala primárně na ně, se mi hodně líbil koncert The Stranglers, což je moje oblíbená punková kapela, která hrála vloni v Akropoli. To mě nadchlo. Oni už nejsou teď tak slavný, takže hráli klubovej koncert, což bylo výborný. Samozřejmě jsou to už starý páky, ale měli skvělej zvuk a hráli všechny hitovky, co znám z desek, tak jsem si je užil. Určitě jsem si toho užil mnohem víc, ale to si teď nevzpomenu.
Nevadí, tak úplně poslední otázka, ať už tě nezdržuju – dneska večer – býk či nebýk?
No tak to je samozřejmě taková, pro nás věčná, otázka, na kterou vlastně doufám, že nikdy nepřijdem, protože pak už bysme ji nepotřebovali hrát. Takže ještě nad tím budeme asi chvilku špekulovat, haha.
