Pátek 22.10.2010 - WWW živě na Clash! (rozhovor, video)

V rámci pravidelné akce Clash!, kterou pořádají The Fakes ve spolupráci s Chapeau Rouge, vystoupili v pátek 22.10. legendární hip hopoví pionýři WWW. Při té příležitosti nám pak frontman WWW Ondřej Anděra po vizuálně i hudebně strhujícím koncertu odpověděl na pár otázek…


Vy jste začínali v roce 1991, to jste o internetu neměli asi ještě ani potuchy, takže co znamená původně zkratka WWW?

Předtím to znamenalo anglicky My chceme slovo, což jsme si vymysleli ve čtrnácti a už to nějak zůstalo jako grafický znak. Vlastně teď už to ani nějak nevykládáme, spíš nás baví ta souvislost s tím, že o mnoho později vznikl World Wide Web, takže je to srandovní. Až na to, že je to komplikovaný, protože jsme na webu nenalezitelný.

Bylo v té době těžké se prosadit? Já se právě chtěla zeptat v souvislosti s internetem, co říkáš „modelu“, že mladá začínající skupina pověsí na youtube nahrávku a zjednodušeně se pak vlastně všechno může rozběhnout samo. Je to spíš pozitivní nebo negativní?

Je to pozitivní, ale ono se stejně samo nic nerozběhne. V síti visí hromady nesmyslů, ale mnohdy jsem zase naopak na nějakých svých pátracích cestách po myspace objevil kapely, který jsou neuvěřitelný a díky nim jsem se na ně třeba napojil, a díky tomu jsme udělali koncert společně, takže to je samozřejmě výborný. Taky už má člověk i cit, že vidí, jak má kdo má stránky udělaný. Já už vlastně někdy poznám co mě asi bude bavit podle prvních deseti vteřin, když track začne. A za prvních deset vteřin poznám, jestli je to plagiát nebo je to originální. Člověk je už tak urychlenej. Ale je to neuvěřitelný. Nicméně v takovým tom „kamarádění se“ kapel je to výborný, ale že by to někomu moc pomohlo, že najednou promotérsky vystřelí nebo se najednou dostane za hranice, to myslím, že stejně nějak moc nefunguje.


A co ty a sociální sítě? Facebook apod., zařadil ses?

Já jsem si udělal Facebook a jsem tam vždycky tak čtyři minuty denně, protože mě vlastně děsí ten stav, dívat se na to, kdo kdy vstal, kdo si dal kdy kafe a komu je zrovna blbě. Když mě vychytá někdo z kolegů, tak si pošleme krátký informace, pověsím tam informace, kdy jsou koncerty a jdu rychle pryč, protože mě nebaví tam viset. Ale zase - myslím, že to je dobře. Je to nějaký vývoj, touhle cestou to musí jít.

A co říkáš trendu nevydávat vůbec cd jako nosiče? Je fyzickej nosič úplně mrtvej?

Asi je mrtvej, ale vlastně mě pořád baví. Zrovna tak mě hrozně baví, že náš DJ nehraje ze Serata ale vozí s sebou desky, takže když hraje on, tak se bavím i tím, co vytahuje, jakej to má obal, je to prostě otázka vkusu. Ale mně médium cd, pakliže se k tomu podaří ještě udělat dobrá grafická kniha, přijde pořád jako originální věc (...) Fyzický médium mi přijde pořád hrozně důležitý, možná jsem ze starší doby. Já bych třeba nedokázal číst knihu v telefonu, ani psát texty nemůžu na počítači, potřebuju kontakt ruka a nějakej tah. Celá ta grafická podoba a ten akt má pro mě význam. Je to možná starej způsob myšlení. Nicméně finančně to občas vypadá, že to fakt nemá smysl.

K vaší první desce Neurobeat – o vás se mluvilo jako nejzajímavějším hudebním uskupení na české scéně. Byl tam nějaký tlak, když jste natáčeli první desku? Promítlo se to nějak?

První deska, tam nebyl žádný tlak, tam to bylo spíš na pokraji paniky, že pokud ji neuděláme, tak už neuděláme pod tímhle jménem nikdy nic, takže to bylo buď, anebo. Zároveň ale tím, že se to vzkřísilo skoro ze zapomnění, z mrtvýho bodu, tak to bylo hrozně živelný a nadšenecký. Tlak byl u druhý desky. Už po první desce jsou tu tendence nějakých názorů, i našich vlastních. Takže daleko větší boj byla ta druhá deska, ustát něco. A co se týče ocenění, spoustu věcí je příjemných, ale čas běží tak rychle a všechno se může hrozně nečekaně zvrátit, že člověk na tom pak ani nesmí stavět. Z větší části na české scéně hudebních kritiků a publicistů jsou dobrý kritiky stejně blbý jako negativní...někdy mě to zvedá ze židle, ale to je spíš důkaz takový český malosti, i tvůrčí,a to potom souvisí i s tím plagiátorstvím. Cesta k originalitě je hrozně těžká z obou stran. I ze strany tvořit, i z té strany napsat smysluplnou recenzi.

A je v tom případě někdo na český scéně, koho si vážíš?

Toho je hrozně moc, třeba od slovenských Pjoni & Ink Midget, z českých třeba OTK, nebo věci, co provozuje Vladimir. Baví mě kam skáče James Cole, baví mě Extasy of St. Theresa, všichni lidi, který dřou, aby dělali věci za sebe. Ale vzpomněl bych si na spoustu, Kazety, Midi Lidi každopádně...

Co jsi poslouchal, když jste začínali?

To jsem poslouchal fakt ortodoxně rap. Od Public Enemy po Tribe Called Quest. Mně se hrozně líbila vlna hip hopu, kterej začal samplovat jazz – De La Soul, Tribe Called Quest a pak vlastně taková agresivní odnož jako Beastie Boys, Public Enemy. A v podstatě na rapu jsem tak nějak nejvíc i teď. Dělám výzkumy do všech možných žánrů ale potom se stejně vrátím k tomuhle.

A to se dalo sehnat?

Jo, tak na začátku 90. let ne, ale zase po revoluci to byl tak nadšenecký výbuch touhy po informacích a po vytváření, takže během roku po revoluci tady najednou bylo všechno, co se týče zajímavý hudby, zajímavých divadel, filmů, to se najednou roztrhl pytel. Najednou se vlastně strhla lavina..

...takže vlastně ideální doba, kdy něco začít...

No to bylo ideální. Navíc tam, kde jsou už dneska zabydlený nějaký svině, v různým typu businessu nebo umění, tak tenkrát nebylo zabydlený nic, takže nejrychlejší byli ti lidi, který chtěj kdekoli a kdykoli tvořit. Takže se dělo hrozně moc věcí, byla to ideální doba pro skok do neznáma. Něco takovýho se nezopakuje. Takže jsem hrozně rád, že jsem z té generace. Protože teď už je doba sice zase v něčem stabilní, ale rozhodně tam chybí nějaká masivní verva tvořit...teď mám pocit, že je to spíš o tom s nešťastným výrazem nakupovat, nakupovat a nakupovat, točit peníze. Všude teče tak hrozně peněz a je hrozně těžký udělat na koleni dobrou věc. Jde to pořád, pořád je živej ten typ nějakýho undergroundu, naštěstí. Což jsou třeba ti Pjoni & Ink Midget nebo Peťo Tázok, prostě všichni ti muzikanti, kteří si vydávají na vlastní triko. Big Boss je třeba založený na takovým nadšení, že jsou tam spolupracovníci, kteří budou vydávat, i kdyby byla krize, jakákoli.

A jak jste se vy dostali k Vladimirovi/Big Bossu?

My se s Vladimirem známe hrozně dlouho, protože to byl taky jeden z prvních lidí, kteří malovali graffiti a poslouchali rap, takže jsme se seznámili na podobných akcích. A Vladimir měl dlouhou dobu v plánu, že by ustanovil vydavatelství, který by se týkalo jak hudby, tak i třeba grafických knih. A v okamžiku, kdy byl z půlky dotočený Neurobeat jsme najednou zjistili, že kdokoli řekl, že by to vydal, pak zmizel někde v propadlišti. Bylo to všechno dost nespolehlivý. Pak jsme předali Alešovi Výškovi (což je jeden z tvůrců Big Boss labelu) naše demo a druhý den nám zavolali, že se rozhodli, že to bude premiéra, že label rozjedou, protože se jim to líbí. Takže Neurobeat byl vlastně start labelu, taková jiskra.

Texty WWW píše Luboš Typlt, ty sám jsi nikdy neměl potřebu se vyjadřovat ke společenské situaci? Vám úplně chybí sociální přesah, pro tenhle druh muziky často typický...

Vždycky, když jsem se toho tématu dotknul, tak šlo o to, že se člověk dotýká nějaký špíny a v okamžiku, kdy jsem se do toho pustil, tak mě to vlastně tak znechutilo, že ještě vydat na to energii, to v podstatě nešlo. Zabývat se tím nechci, protože spoustu lidských a vztahových věcí v textech máme, a ty jsou vázatelný i k nějakým společenským problémům. Nás vždycky zajímaly osobní příběhy různých jednotlivců. Anebo spíš hledání metafor. Já osobně k tomu mám nechuť...


...takže tě to ruší?

Vlastně jo. Ale tak když to někdo umí, tak mě to neruší. Třeba Hugo Toxx udělal Volte mě a jemu to fakt sedlo, vystihl to přesně a k němu se to hodí, je to v lehký nadsázce, v nějaký vulgarizující ironii, ale my ten projev nemáme, to se formuje hrozně dlouho... Navíc mně by to nešlo vůbec věřit, ani já sám sobě bych to nevěřil.

Ty sám jsi vystudoval výtvarnou školu, co tě v poslední době nejvíc zaujalo, ať už z výstav, hudební/filmové scény...Už jsi viděl Decadence Now?

V rámci toho, že teď hodně dělám a do toho mám rodinu, tak není moc času, ale na Dekadenci mám volné lístky, tak se chystám...Naposledy jsem se byl podívat na několika výstavách, kde měl obrazy Josef Bolf. Tohohle malíře doporučuju úplně všem, ten mě stabilně naprosto rozechvívá a fascinuje. Co se týče filmu, tak s odstupem můžu doporučit český film Pouta, aniž to souvisí s tím, že jsme k němu dělali hudbu, protože vznikl úplně mimo nás. My jsme se rozhodli pro to, že ten film je na české scéně fascinující. No a naposled jsem byl nadšený z koncertu Midi Lidí a Coco Rosie v Praze.

A WWW teď něco připravují?

My pomalu chystáme novou desku, potom točíme ve spolupráci s píseckými dokumentaristy celovečerní film a pak s partou David Vrbík a Vladimir518 připravujeme nové představení naší další skupiny SPAM, což je vlastně takový audiovizuální uskupení, z něhož plynou věci, co použili i WWW, jako je třeba hraní na laserovou strunu. To jsou tři dlouhodobější věci, takže je toho vlastně na třičtvrtě roku až dost....

Jak je vidět, WWW nezahálejí a Ondřej Anděra je „renesanční člověk“. Můžeme se tak těšit na další desku, projekty a vystoupení.

22.10. 2010, Chapeau Rouge, živě WWW, DJs Wwera, Vladimir518, The Fakes