Pátek 16.5.2008 - PÁTEK PATEK, střihorucí a dokonalé štěstí na Bandzone.cz noci, Scissorhands + The Bliss, 16.5.2008,
16. 05. 2008 - Autor: Kristoff.Thievery@seznam.cz
Páteční večer patřil dvoum kapelám, které spojuje stejný počet členů, i nástrojová skladba, (to znamená to nejnutnější co tři kluci potřebují, aby založili rockovou kapelu: kytaru, basu a bicí).
Odlišuje je však jiný přístup k hraní.
The Bliss skočili do atmosféry v Chateau s velkým nasazením a zároveň příjemnou skromností. Tahle pražská trojice mladých muzikantů odvedla v pátek večer skvělý výkon na pomezí indie-rocku, hardrocku a moderního screama. Nedělali ze svého vystoupení žádnou velkou vědu, soustředili se hlavně na hudební stránku vystoupení a to jim šlo opravdu dobře. Tahounem celého tria je kytarista a zpěvák Tomáš Koula, který svým projevem dodává kapele její osobitost a zároveň dává dostatečný prostor svým spoluhráčům (Pavel Tomek – baskytara, Michal Budinský – bicí). Tomáš je také autorem skromnějších anglických textů, kterými- spolu se svým neotesným zpěvem- barví každou píseň do naléhavé a emotivní polohy, která vyniká zvláště ve chvíli kdy Tomáš přechází z melodického zpěvu k řevu.
Celá kapela zároveň vyniká hutným tempem písní, které na druhou stranu zaujmou svou až symfonickou strukturou. Bliss jsou schopní do každé skladby zahrnout více než čtyři různé hudební motivy, mezi kterými přecházejí s ladností a elegancí, která je v pozitivním protikladu s jejich věkem. Celkově se dá říci, že Bliss umí perfektně vyplnit prostor ve kterém hrají a zároveň v něm nechat dostatek místa aby mohly proudit vaše vlastní emoce a myšlenky.
Scissorhands jsou důkazem toho, že mladá česká rocková scéna je v současnosti plně uchvácena světovým úspěchem postpunku s přídechem emorocku. Tím však nechci tvrdit, že nepřinášejí nic nového. Střihoruká trojice z Plzně slaví za poslední dva roky velký úspěch (byli například hosty Moimir Papalescu a letos je můžete vidět na několika festivalech) a zatím to nevypadá, že by se měli zastavit, protože pro většinu mladého publika představují vedle pražských Sunshine hlavní tahouny české screamo scény. Scissorhands vynikají především energií, kterou do svých vystoupení dávají. Po pátečním koncertu mi však přijde že nevyčnívají ničím zásadním. Kapela prostě a dobře funguje tak jak se na rostoucí hvězdy neorockového nebe patří, míchá v sobě inspiraci současnou západní evropou a amerikou a přidává tomu všemu energii a svěžest. Vysekává na svých vystoupeních jednu píseň za druhou, každou skvěle odfrázovanou Orgovými vokály, a úspěšně rozdmýchává energii svého publika mezi písničkami. Jen je to celé tak trochu postavené způsobem „kdo nepaří s náma paří proti nám“, tahle kapela vás jednoduše nenechá v klidu a neexistuje pro ni „možná“. Buď vás pohltí a nebo si rozumět nebudete vůbec. Těch pohlcených je ale každopádně víc.