Čtvrtek 27.3.2008 - X-Left to Die, Rattle Bucket

27. 03. 2008 - Autor: Ondřej K. http://karbo.kourovod.net/

Jelikož jsem ten večer vyrazil s bratrem v pivu po boku, zanechal jsem fotoaparát v domácím prostředí. Po poslední štaci s Jardou jsem totiž dopoledne strávil jeho hledáním, až se mi nakonec vynořil v poličce knihovny, kam jsem ho zřejmě uložil před poškozením..

Tento večer naštěstí nedopadl tak hrozně, abych druhý den proležel celý v posteli (ačkoli jsem tak stejně učinil koukajíce přitom na poslední díly božského seriálu Rome z produkce HBO), ale o Rattle Bucket jsem stejně díky pivnímu chtíči přišel. Naštěstí se tam již v tu dobu potloukala Vendy, na jejímž profilu jsem měl to štěstí si odnést pocit z představení ve vedlejší místnosti. A jelikož ona nestihla X-Left to Die, rozhodl jsem se nakonec zanechat stručnou zprávu z jejich vystoupení..

Na nahrávce mě nejvíce zaujal charismatický hlas; sice už i tam je kapku patrný inspirační zdroj Jonathanem Davisem, ale k celkové image (promofoto) mi to furt nějak nesedělo. Hudebně jsou mi X-left přece jen trochu vzdálenější, až na rádiovou pecku Falling in Love, což neznamená, že kapela nepatří k tomu lepšímu průměru svého žánru u nás. Patří! ( pro ty, kteří už začínají mít rudo před očima :c) Co nižší studiové zkušenosti a finanční možnosti nedovolily dostat na demosnímky se v plné kráse představilo v sále. Vánek mi sice do ucha zabreptnul, že jej bicí nijak neoslovují, ovšem mé mínění je na zcela opačné straně. Bubeník a basák dodávali celkem nevýrazné kytaře pořádnou šťávu. Být ten večer v sále trochu víc impulsivnějších lidí ( zdálo se mi, že se tam vylíhla akorát okoralá teoritická bandzone parta bez kapky salsy v duši), možná by koncert neměl tak snobský nádech. Kapela dělala co mohla.. pařila, převlékala se, pózovala, duněla, svištěla i se potila.. Nic platné. Intelektuálové jen zírali.

A proč jsem ani já nekýval hlavou? Zpěvák mě odradil.. musel jsem ho řešit. Do značné míry je nahrávka postavená na něm a on nebyl schopen dát jediný tón ve vytyčených polohách. Jeho záliba v charismatu Jonathana se navíc projevila i v pohybech rukou, držení mikrofonu, sem tam v pařbě. Jeho podivně „okovaný“ převlek s černou plátěnou sukní působil obskurně. Nemůžu říct, že by se nesnažil nebo jakkoliv jinak zanevřel na své povinnosti frontmana, ale ten večer mu to prostě nějak nesedlo. Bylo to křečovité.

Na první setkání jsem potěšen nebyl a věřím, že ani já jsem chlapce nepotěšil, ale některé věci poprvé krásné nebývají.. Doufám, že tomu je i v tomto případě.