Sobota 8.3.2008 - UP-TIGHT (JAPAN) + PRIMORDIAL UNDERMIND (US/A)
8. 3. 2008 - Autor: Kristoff.Thievery@seznam.czPsychedelický rock je něco, co opravdu neposlouchám, a byl jsem zvyklý se mu od svých dvaceti let spíše vysmívat. Po dnešku se především hluboce skláním. Tahle psychedelie byla zábavná, odzbrojující, umělecká, a křišťálově čistá. Takový výkon jsem již pár let nikde neviděl.
„Primordial Undermind: Psychedelic, Garage, Drone-Rock, Free-Rock... Or just a trippy war between chaos and structure! Playin' since 1991.“( cítát z myspace, který podle mého nejtrefněji tuto kapelu vyjadřuje, autor neznámý)
Primordial Undermind jsou čtyřčlenná parta, jejíž dirigentem je Eric Carn, zkušený kytarista, který se na slunci hudební scény vyhřívá již přes dvacet let. Pod jeho taktovkou s ním tvoří dva rozzývení kluci (Nathan Wilson na basu a Skip Turner na bicí) kteří srší tak obrovskou energií, že pokud nehrají, tak stejně neustále hyperaktivně řádí. Éteričtější půvab kapele pak dodává čelistka.
Kapela rozehrála ohromně živý set kosmického free rocku. Její zvuk je úderný a hutný (Skip Turner je čahoun, který do bicích dává opravdu vše a navzájem se neustále s Nathanem navzájem provokovali a hnali dopředu, takže kapela vás nepřestala ani na vteřinu bavit). Celé to působilo jako mistrovský hudební výkon, kdy vám přímo před očima kapela nastolí určitou strukturu, kterou pak úspěšně rozpustí a utopí ve vás, aby ji z vás postupně zase vylovila. Netuším jak takovéhle písně můžou vznikat, ale tahle várka byla silně halucinogení. Kapela nás jednoduše všechny nacpala do rozjetého vlaku který ujížděl obrovskou rychlostí po otevřené transcendentální krajině. Z naprostého snění vás akorát jednou za čas vrátila zpět kytara jedním ze svých melodických motivů, aby vás jím vrhnula ještě hlouběji do víru nevědomého blouznění. Z těhle lidí je cítit neskutečná energie, kterou je kapela schopná spoutat a namířit přímo na vás. Ostatně o vůli a snaze kterou kapela sršela svědčí i prokopnutý buben při poslední písničce.
To jsme však ještě netušili co bude následovat. Up-tight kolem sebe mají tajemnou atmosféru. Působí svým způsobem jako zjevení, protože jim nezačnete přes vzdálenost našich kultur jen tak rozumět. Každopádně budili dojem, že přesně ví co dělají, a člověk jim to chtě nechtě musel věřit. Up-tight vyplnili prostor kolem sebe do posledního milimetru a pak ho zahušťovali až k prasknutí. Jejich hudba je plná hutných kytarových ploch, které vynikají nápadnou melodičností a naléhavostí, bicí vám bez mrknutí rozhazují srdeční rytmus a vy se s nejistým úsměvem podvolujete. Je to jako by vás Up-tight krájeli na kusy a ukazovali vám vaše vlastní pulsujicí srdce, jako kdyby vám někdo tajemně nabídnul, že vám ukáže jaký byl svět, když ještě nebyl a vy jste nemohli odmítnout. V obrovské rozehrané symfonii napumpované basou a rinčením bicích občas zazněl Aoikiho duchaplný hlas, který vás přesvědčil, že to všechno co se právě odehrává myslí smrtelně vážně. Do téhle hudby nešlo proniknout, nešlo proniknout ani do jednoho z hudebníků, nikdo ani nemrknul brvou, ale všichni se plně koncentrovali na hlučnou a stále znova explodující meditaci na kterou nás pozvali. Ať člověk chce nebo nechce, Up-tight působili jako mistrovský šamanský počin. Že nezůstali za Primordial Undermind pozadu nám na závěr dokázali taktéž prokopnutým kopákem.
