Psát o Mombu jako o kapele, co přišla po rozpadu ZU, by bylo příliš zjednodušující. Spojovacím článkem je samozřejmě saxofon a jeho pán Luca T. Mai, agrese a kořeny v hardcore a jazzu jsou samozřejmostí. Pojetí je ale zcela jiné. Zatímco ZU se postupně posunuli ke komplikovaným kompozicím, stěnám zvuku, rafinovanosti a monumentalitě, Mombu sázejí na jednoduchost, razanci a spiritualitu. Rituální opakování až mantrických motivů stále dokola, gradace až k neunesení a neskutečná očista, když to všechno skončí. Žádné zábrany na cestě k extázi a transcendentálním zážitkům.
Potvrzením hudebního minimalismu jsou Depakine Chrono. Nikdy nelze dopředu odhadnout, co se stane, magie mezi kytarou a bicími. Z posluchače se stává divák hltající nonverbální komunikaci a neustálou improvizaci, někdy souboj, někdy souznění činelů a strun, hmatníku a blan.
Kontrapunk k těmto kapelám budou Tosiro. Složité, jasně směřované kompozice plné emocí a rozmáchlých riffů. Tosiro jsou krystalicky čistým znázorněním toho, co mám na emo coru rád okořeněný jasně rozpoznatelným „českým“ rukopisem v podobě vložených samplů filmů, přirovnání k vyznění, které přinesli Lvmen určitě není daleko od pravdy.

www.facebook.com/events/130097390490714/