Jakou hudbu jsi začala poslouchat? Měli na tebe nějaký vliv rodiče?

Oba moji rodiče mají velké hudební nadání. Já osobně mám klasické hudební vzdělání a už jako malá jsem začala hrát na piano, flétnu a housle, takže se dá říct, že jako první jsem začala poslouchat klasickou hudbu. Se skládáním hudby pro piano jsem začala, když mi bylo něco kolem 9 nebo 10 let. Moji rodiče jsou super, dělat hudbu je tak nevděčná a nejistá práce, ale už od základní a střední školy, a pak i při bakalářském a magisterském studiu kompozice filmové hudby, mě v mém rozhodnutí podporovali. Jsem jim za to neskutečně vděčná.



Jak jsi objevila elektronickou hudbu?

Určitě díky svým starším sourozencům (jsem nejmladší). Nejdřív jsem jako většina v 90. letech poslouchala komerční elektronickou hudbu (Propellerheads, Chemical Brothers, Daft Punk atd.). Undergroundovou elektronickou hudbu jsem objevila v devatenácti letech během čtyřměsíčního pracovního pobytu ve Whistleru. Tehdy jsem většinu času trávila v klubu sledováním Marka Fariny, jak roztáčí vinyly na třech gramcích. Hrozně mě to fascinovalo. Hned jak jsem se vrátila domů, koupila jsem si gramce, za dva týdny měla první hraní a od té doby hraju pořád.


Jde ti spíš o mejdan nebo se považuješ hlavně za hudebního freaka?

Nemůžu platit oboje? Věnovat se vážně muzice vyžaduje usilovnou práci a oddanost, je to svým způsobem zásek. Ale rozhodně si party umím pořádně užít. Hodně času trávím ve studiu, takže po práci ráda vypadnu ven, potkávám lidi a nechávám se inspirovat.



Sama děláš hudbu k filmům a televizním pořadům, hraješ a k tomu učíš surfování. Jak to všechno zvládáš?

No taky jsem dost vytížená! Moji sousedi v Sydney si ze mě dělají srandu, protože vždycky, když mě vidí, tak někam spěchám, mluvím hrozně rychle a vypadám vystresovaně. Ale vyhovuje mi to tak – čím víc toho mám na talíři, tím víc toho zvládnu. Jsem ráda, když mám pořád co dělat!
Ví se o tobě, že jsi pořád věrná vinylu. Už jen málo australských djs hraje z desek a podobná situace je samozřejmě i v Praze.



Proč jsi nezanevřela na vinyl a proč si myslíš, že mladí djs dnes raději stahují mp3?

Hodně muziky, která se mi líbí, vychází jen na vinylu, což je super. Jenže dnes už můžu z vinylů hrát jen v několika klubech, málokdy, když hraju v zahraničí a už vůbec ne na festivalech. Nejvíc mě ale hraní naplňuje v okamžicích, kdy mám možnost hrát z desek z velkého systému a lidi se baví. Co se týče stahování mp3, vůbec s tím nesouhlasím. Chápu, že lidi chtějí mít přístup k těžce dostupným/promo/nevydaným trackům, ale dost mě štve, když si někdo zadarmo stahuje hudbu, kterou si bez problémů může koupit, a to jenom proto, že nechce platit. A djs, kteří si myslí, že hrát v klubech z mp3 stačí, mají asi něco s ušima!


Theo Parish řekl, že je to jen otázka lenosti mladé generace. Myslíš si to taky?

Nevím, v jakém kontextu to Theo řekl a nejsem si jistá, jestli bych použila slovo lenost. Osobně pro mě hledání hudby online doprovází vždy určité zklamání, protože se člověk v tom množství jen těžko orientuje narozdíl od prohrabávání se deskami v regálech vinyl shopů. Vždycky, když se na internetu dostanu k platbě, mám takový divný pocit, že mi něco uniklo. A ten pocit mě štve! Myslím si, že djs, kteří se při nakupování tracků řídí komentáři na blozích nebo playlistem někoho slavného, jsou líní, ano, ale stavět proti sobě nakupování online a nakupování ve vinyl shopech, to nejde. Je to něco uplně jiného.



Za pár týdnů se stěhuješ do Evropy. Můžu se zeptat proč? Kam konkrétně máš namířeno a na jak dlouho? A plánuješ si s sebou vzít všechny svoje desky?

Nejdřív mám namířeno do Berlína. Chci prostě změnit prostředí, potkat nové lidi, hrát na nových parties a samozřejmě dál skládat hudbu. Z Austrálie se stalo nehorázně drahé místo pro život a umělci (včetně mě) většinu času tvrdě dřou, aby pokryli neuvěřitelně vysoké náklady na život. Za posledních pár let jsem udělala spoustu hudby, kterou ale musím ještě dokončit a hlavně vydat. A tahle cesta mi snad dá prostor to všechno dohnat. A neberu si s sebou jedinou desku! Je mi to sice líto, ale svých 23 povolených kilogramů zabere oblečení a vybavení do studia. Takže to vypadá, že budu zatím hrát z CD… Než se tam usadím a začnu zase kupovat desky.



Řekni nám něco o scéně v Sydney a Melbourne. Ještě pořád tě inspiruje? Hrála jsi více méně ve všech vyhlášených klubech po celé Austrálii. Jaké párty a kluby stojí za to navštívit?

Momentálně se v Austrálii děje tolik zajímavých věcí. Sydney má dva úžasné nové kluby (Spice Cellar a One22), které se oba zaměřují na undergroundovou elektronickou hudbu, a taky opravdu dlouhou tradici outdoor parties pod širým nebem – SASH a Bare Essentials, to jsou mejdany na střeše. Je tam taky spousta opravdu skvělých místních djs. Melbourne procházelo v tomhle ohledu jistou krizí, protože scénu ovládali lidé, kterým nešlo o hudbu ani o umělce, kteří je vlastně živili. Ale dnes se situace mění a Melbourne je oficiálně zase v kurzu! Za zmínku rozhodně stojí party Out of Focus a Sound of Thought, Haul Music a Animals Dancing. Několik skvělých místních producentů, tradice outdoorových festivalů a klub Killing Time tvoří dohromady fantastickou hudební platformu.


A co tvoje vlastní produkce? Ten tvůj remix pro Haul Music je fakt skvělý a měl velký ohlas. Co dalšího plánuješ?

Moc děkuju. Byl to můj první houseový počin – vím, že není dokonalý, ale jsem na něj pořád dost hrdá. Haul Music je asi nejlepší label v zemi a kluci, kteří ho mají, jsou mí dobří kamarádi. A co dál? Zařídit si v Berlíně nové studio a mít zase hodně práce.



A co očekáváš od Prahy? Byla jsi tu vlastně už někdy?

Byla jsem v Praze asi před šesti lety – pořád pršelo, takže jsem skončila na nějakém manga festivalu a koukala na filmy s titulky v pěti různých jazycích a pila u toho vaše výborné pivo. Odnesla jsem si z téhle cesty zjištění, že manga asi nebude můj šálek kávy, ale že Praha je fakt krásné město. Moc se těším, až se k vám zase podívám, konečně pořádně poznám místní scénu a přivezu vám ochutnávku toho, jak to vypadá u nás v Austrálii. Takže doufám, že se brzy uvidíme!


Rozhovor pro vás pořídili BEEF Records. Na Claire Morgan se můžete těšit na baru Chapeau rouge již tento pátek, 25.5., v rámci Clash!