Kapela Unifiction ukázala 14/12 publiku v Chateau Underground jak se jí a nejí zelenina, a co všechno se při její konzumaci může člověku přihodit.
Když se pokoušíte komukoliv, kdo je nezná, popsat koncertní vystoupení kapely Unifiction, pokaždé jen začnete větu, kterou nedokážete dokončit, protože víte, že mluvíte z cesty a nakonec skončíte s tím, že „to bys prostě musel/musela vidět, to se nedá popsat.“ To je jednak mé alibi pro tuhle recenzi a zároveň nejvýstižnější charakteristika Unifiction vůbec: jsou neuchopitelní. A oni sami se o to rozhodně také nesnaží: sami podle sebe hrají „makrobiotický latin-jazz-rock s alkoholickým funk-metallem, což jak dodávají je alternativní disco“ a hrají proto, že to je pro ně jediná cesta jak se alespoň na chvíli zbavit patologické závislosti na mrkvi. Řečeno jinak, když se zpěvák Unifiction kroutí v křečích a ječí bolestně „chci ho zasunout!“ je vám všelijak, ale rozhodně vám nezbude než se bavit a smát a zároveň to celé zpěvákovi chtě nechtě věřit. Už když frontman kapely Bedřich Levý (kytara, zpěv) zkoušel svůj mikrofon před koncertem, mohlo publikum zaslechnout zvukařovo zaskočené „teda ty máš ale rozsah!“. Opravdu. Představte si, že zaplatíte pár korun aby jste během jedné hodiny slyšeli na pódiu hlasy a melodie připomínající s trochou nadsázky Karla Gotta, Pavla Nového, Matthew Rupperta, Deep Purple, Cypress Hill, Vltavu a kdovíkoho ještě. Bedřich zkrátka osciluje od operetního zpěvu, přes sladký pop, funky, blues a jazz až do hlubokého metallového chrapotu, či rapu. Pozadu však nezůstává nikdo z kapely a všichni se ukazují jako výborní a živí muzikanti, protože s Bedřichem v čele dokáží změnit žánr až čtyřikrát v jedné písničce a to bez okolků, s takovou plynulostí a bez známky kýče, že z toho člověka až mrazí (zatímco se vám pokaždé roztáhne úsměv od ucha k uchu a napjatě čekáte na další změnu). Skloubit do jedné písně metall, reggae, jazz a melodii jak vystřiženou z teletubbies, a tvářit se přitom jakoby nic, je výkon, který jsem snad nikdy v takové podobě neviděl.
Vystoupení Unifiction navíc nelze nazývat koncertem, mnohem spíše se hodí slovo performance, protože hudba je jen jednou složkou představení. Kapela je proslulá svými převleky a divadelními prvky svého hraní (asi nejproslulejší je rituál krmení publika chlebem při písničce „Chleba“). A tak vedle sebe na pódiu stojí jako: baleťák v bílém trikotu a černém závoji Bedřich Levý, punková šantánová tanečnice s basovkou Veronika Bartošová, metallový šejk v bílém, s igelitovým turbanem a kytarou Filip Černý, diskáč v přiléhavém plážovém tričku Jan Hrdlička za bicími a caruso gentleman v saku s blištivými klopami za klávesmai Jan Faix. Bedřich celé vystoupení korunuje nepopsatelným tancem, který vyniká až akrobatickými prvky při kterých však stále dokáže zpívat a hrát na kytaru a navíc udržet atmosféru. To je totiž další obdivuhodný fakt celé kapely, přes zdánlivou roztříštěnost celého výstupu a hudební produkce, je celý koncert celistvý a ani na chvíli neztratí dech, naopak vás neustále překvapuje něčím novým, neokoukaným a ještě ztřeštěnějším než doteď. Navíc se nad kapelu nijak nevyvyšuje, všichni se spíš neustále inspirují.
Nakonec zjistíte, že ať už chcete, nebo ne, se tak jako všichni kolem vás snažíte nějak začít tancovat, ale zároveň nevíte jak, protože Unifiction neustále mění rytmus a žánr, a tak se usmíváte, necháte se překvapovat a bavit, a v duchu se těšíte, až tohle budete vyprávět svým blízkým, nevědouce jaký oříšek to pro vás bude. Unifiction zkrátka a dobře jsou, a nedá se o tom moc diskutovat, ale o tom že stojí za to je vidět, přesvědčili každého kdo se toho 14.12. v Chateau odvážil, a ani se přitom nemusel svlékat do naha, jak nás neustále kapela vybízela hlasem z nahrávky. Nejsem si sice jist, kolik lidí si je doma bude pouštět na chystaném albu Kryptozoologie, na druhou stranu i to je určitým způsobem spíše další plus pro celou kapelu, která se prostě a dobře na kompaktní disk zaznamenat nedá.
Add: Mistru zvuku, dnes patřil jeho titul oprávněně s velkým potleskem, protože svou práci odvedl dokonale, a věřím, že z něho musel téci pot proudem. Ať ale Unifiction střídali jakékoliv polohy, nebylo po zvukaři ani slechu, což je dle mého nejlepší vizitka.
Pokud byste se chtěli dozvědět více, tak buďto na 3W.UNIFICTION.NET, či si na YouTube můžete najít několik videí z koncertů.
