18.2. Oozing Goo (ger), Alright the Captain (uk), Le Christ Hypercubistic
Chapeau Rouge /
Novinky /
18.2. Oozing Goo (ger), Alright the Captain (uk), Le Christ Hypercubistic
Příznivci psychedelického rocku ve stylu Amon Düül nebo Tangerine Dream se většinou musí uchylovat převážně do studnice sedmdesátých let. Stranou trochu odlišného proudu, který navazuje na kapely související s Rock in Opposition (Miriodor, Nebelnest, Present,…) a který rozhodně není každému po chuti, se ovšem dají najít i neuvěřitelně zajímavá současná uskupení vycházející právě z odkazu krautrocku. Mezi ně patří třeba kromě Pharaoh Overlord zejménaberlínští Ooozing Goo. Jejich vystoupení jsem poprvé viděl na wroclavském Asymmetry festivalu – dalo by se popsat jako hodina v hlubokém tranzu, a to jak na straně muzikantů, tak na straně mé. Jejich koncerty částečně působí dojmem uvolněné jam session, procítěnost a zápal pro hudbu z kapely cáká do širokého okolí, ale zároveň je vše technicky precizní a čitelné. Oozing Goo jsou kytara, basa, bicí a hammondky… plus fantastické muzikantství, invence a nadšení.
S nimi vystoupí v Praze již poměrně známí Alright the Captain – post-rockoví matematici z Anglie. Aby bylo jasno, téhle kapele nejde v první řadě o kostěné obroučky a flanelové košile. Vlastně jim o ně nejde vůbec. Při koncertě žijou podobně jako Oozing Goo jenom muzikou. Z bicích vám půjde po pár taktech hlava kolem a Martymu s kytarou v ruce a s tisícem a jedním kytarovým efektem před sebou nebudete věřit, že nehraje z několikavrstvého playbacku. Energická, úžasně barevná spoušť – absentujícím by se měly zalít uši voskem.
Českým, nebo přesněji slezským prvkem sobotního večeram budou Le Christ Hypercubistic, významní to představitelé seskupení kapel Mámamrdámaso, mezi vyvolenými dobře známého. Jejich poměrně dost unikátní styl by se snad dal onálepkovat jako noise rock nebo stoner rock, s notnou dávkou osobitého humoru, ale jak tvrdí MMM sami: „chlopi ze Slezska nepotřebujou tyhle šanony, kopou úplně jinou ligu.“
Všechny tyhle kapely jsou extratřída a na rozdíl od mnohých jiných výborných kolegů jim skvěle sedne hraní naživo, takže doufám, že 18. 2. v Chapeu Rouge ukážou, zač je toho loket. A taky doufám, že nejen pro mě to bude (minimálně prozatím) koncert roku.