Turbo-folk mikro orchestr ze sladké Francie...
....je až neuvěřitelné, že přestože je Vialka de facto stále na turné (procestovali údajně přes 45 zemí od Evropy přes Severní Afriku až po Asii a Severní Ameriku a za rok odehrají na sto koncertů), stihne francouzské duo Marylise Frecheville (bicí, zpěv) a Eric Boros (kytara, zpěv) ještě vydat takřka každým rokem jednu desku. Plus Vite Que la Musique je - pokud dobře počítám - od roku 2002 pátá nahrávka (mezi něž jsem započítal i split album s izraelskou klezmer core Kruzenshtern I Parohod).
Přestože je arzenál nástrojů v případě Vialky značně omezený, duo dokáže na svých albech vykouzlit aranžérsky i stylově bohatou a propracovanou hudbu. Ve svých skladbách, které jsou nazpívané převážně ve zvukomalebné francouzštině, se pouští na výlety jak do hájemství afrických harmonií, tak do francouzského folklóru, ba dokonce do opery. V písni Trop Tard využívá jak zkušeností z cest po Africe, tak zájmu o reggae rytmy. Multikulturní alternativní mišmaš na své tvůrce prozrazuje tolerantní otevřený přístup k tvorbě. V některých momentech má Vialka dokonce blízko i k české alternativě reprezentované Už jsme doma a jejich spletitými kompozicemi. Každopádně, kdo někdy viděl koncert Vialky, potvrdí, že na živo je tato akvizice francouzské nezávislé scény ještě mnohem působivější, než na nahrávkách. Navíc je Vialka vzhledem k svému originálnímu zvuku rozkročeném mezi žánry stejně atraktivní pro punkáče, etno dobrodruhy i alternativce.
http://www.myspace.com/vialka