Lyssa - to jsou hlavně rytmy. Netuctové, chytré, dřevorubecky na hrubo tesané, silné a úderné. Údernost i bez hluku. Tihle tres (super) hombres skoro až programově dělají všechno jinak než ostatní. Neženou se jak koně před porážkou. Buší na bránu inferna s drzým výrazem ve tváři a holou pěstí. Cedí mezi zuby své slogany, a i těm méně intelektuálně nadaným začíná svítat, že tady nejde o kulturu, ale o pouhé přežití zimy osazenstvem Osady havranů.
Vzteklá zběsilost Lyssy se prostě ani ze studiové studny nevytratila. A jestliže koncerty z poslední doby (jako třeba ten před americkými Unsane) vždy stály za to, první dlouhohrající zářez vysvětluje proč tomu tak bylo. Máte rádi cesty bez konce? Fotbalová božstva? Nejste žádný nuly? Tak na co ještě čekáte?
Hustě, drsně a syrově.